František Kupka a umělecká skupina v Puteaux

9. 9. 2017 – 9. 1. 2018

Tento výstavní a publikační projekt představuje, vůbec poprvé v České republice, uměleckou skupinu, respektive volné uskupení umělců, kteří se postupně usazovali na pařížském předměstí Puteaux a významně zasáhli do vývoje moderního umění vytvořením jakési druhé, nepicassovsko-braqueovké cesty, dávající velký význam barvě a zákonitostem vycházejícím z univerzálních principů přítomných v přírodě a univerzu vůbec.

 

Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskuzemi a společnými setkáváními, spadají k roku 1911 do ateliéru J. Villona, kde se scházeli A. Gleizes, F. Picabia, La Fresnaye, F. Léger, J. Metzinger, F. Kupka a též básník G. Apollinaire ad. Ke směru se přidali i M. a R. Duchampovi, D. Rivera aj. Jednotliví autoři nebyli nijak dogmaticky závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění: orfismus (R. Delaunay), futurismus a kubofuturismus (D. Burljuk), rajonismus (M. Larionov); řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section ďOr (Zlatý řez) – s nimi vystavoval nakonec i František Kupka, ačkoliv není uveden na oficiálním plakátu k výstavě.

 

Připravovaná výstava, jejíž autorkou je Brigitte Leal (conservateur du patrimoine, Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou), skvělá znalkyně umění rané moderny, která mj. připravila zásadní výstavu věnovanou celoživotnímu dílu George Braqua v Grand Palais v roce 2014, představí naznačený myšlenkový pohyb a usilovné hledání možných cest, jakož i jejich obhajobu před světem i před ostatními umělci, jakož i vzájemné se posilování a ujišťování o nastoupené cestě. Právě pro Kupku, o generaci starším než byli ostatní sousedé z Puteaux, byla tato komunita naprosto zásadní ve smyslu impulzu nenechat se nijak svazovat konvencemi a soustředit se zcela na práci na svém výtvarném vyjádření.

 

Výstava představí asi 30 děl od autorů jako Marcel Duchamp, Albert Gleizes, Franz Léger, Joan Metzinger, František Kupka a dalších, Raymond Duchamp-Villon aj., práce budou zapůjčeny jak z Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, tak ze soukromých sbírek

 

Manolo Blahnik – The Art of Shoes

11. 8. – 12. 11. 2017

Museum Kampa připravuje na léto výstavu kouzelníka mezi obuvníky, pana Manolo Blahnika. Blahnik, známý ze seriálu Sex ve městě a díky filmu Marie Antoinetta Sofia Coppoly, vyrostl na Kanárských ostrovech, žije v Británii, ale má české kořeny. Jeho otec byl českým občanem, žil a pracoval před druhou světovou válkou jako lékárník nedaleko pražské Kampy. Nebýt nástupu nacismu, možná by tu pracoval dál. Na jeho díle je možné dokumentovat, jak volné umění, abstrakce, dílo Mondrianovo, Kupkovo nebo malířský rukopis Velasquezův či Viscontiho aristokratická tvůrčí posedlost, přímo vstupují do tvůrčí složky čehosi jen zdánlivě přízemního, dámských bot. Díky Blahnikovu umu, pečlivosti a inspiraci ve světovém umění výtvarném a filmovém, vznikne dílo, jež se dá obout. Mísí se retrostyly z několika kultovních epoch dvacátého století, stejně jako rokoková hravost a smyslnost. Na výslednou podobu, tvar, kružby a arabesky měly vliv mnohé obrazy a symboly ženské krásy a osudovosti, Marie Antoinetta, císařovna Alžběta a nespočet silných i zranitelných žen italského neorealistického filmu. Střevíčky, ať už inspirované uměním, etnickými prvky nebo přírodou, v sobě nesou moderní energii. Díky botám Manolo Blahnika na scénu už od sedmdesátých let vstupuje moderní žena, stejně profesionálně schopná, jako krásná. Výrazné individuality, rozkročené mezi kulturami, jako Manolo Blahnik, světově proslulý tvůrce s českými kořeny a globálním rozhledem, mohou přinést zajímavý pohled a jedinečnou zkušenost. Také zakladatelka Musea Kampa, Meda Mládková je známá tím, jak velký důraz kladla na ženskou krásu a její kultivaci, včetně originálního oděvu, bot a doplňků. Tím byla vždy vzorem pro generace žen v českých zemích.

 

Jaroslav Paur

9. 8. – 15. 10. 2017

V kontextu neobyčejně silné generace mladých tvůrců vstupujících na výtvarnou scénu v průběhu čtyřicátých let představuje malířské dílo Jaroslava Paura (1918–1987) jeden z dosud ne zcela poznaných uměleckých odkazů, který ovšem nepostrádá jak kvalitativní úroveň jednotlivých tvůrčích etap, tak svébytnost výtvarného projevu. Cílem výstavy je představit malířovu tvorbu v celé její šíři a mnohovrstevnatosti, pro kterou je charakteristické rozvíjení aktuální obsahové složky ve vnitřně sevřených tematických cyklech. V počáteční fázi se autor konfrontoval s expresivními tendencemi válečných let, kdy se výtvarným uvažováním velmi přiblížil programovému smýšlení členů skupiny Sedm v říjnu či civilistnímu projevu umělců z okruhu Skupiny 42. Během padesátých let se Paur propracoval ke své navýsost vlastní tematice města, kterou soustavně rozvíjel v šedesátých a sedmdesátých letech. V nich se soustředil na výrazové i obsahové hodnoty malby a částečně také rozvíjel aktuální prvky abstraktně-informelní estetiky. Důležitou součástí jeho kompozic se stává jakási tajuplná atmosféra monumentálně koncipovaných abstraktních městských krajin, které v některých případech evokují až jakési kosmické struktury. Paurovo malířské dílo je neobyčejně autentickou výpovědí o vztahu člověka k městské aglomeraci, v níž jsou vedle lyricko-poetických tendencí velmi silně obsažena naléhavá existenciální vyjádření.

Kurátorem výstavy je Milan Dospěl.

 



Hlavní navigace: