Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939

(Emil Filla, František Janoušek, Rudolf Krajc, Vincenc Makovský, František Muzika, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen, František Vobecký, Alois Wachsman)

27.10. 2017 – 11.2. 2018

Na začátku třicátých let dochází ke zřetelné proměně v práci Emila Filly. Opouští syntetický kubismus a výrazněji se začíná zabývat biomorfním tvaroslovím, které jej přivedlo k opětovnému zájmu o ženské tělo. Souběžně začíná jeho spolupráce s Jindřichem Štyrským a Toyen, kteří se ve stejném období stali členy SVU Mánes, v němž měl Filla klíčové slovo. Rok 1932 byl ve znamení tří důležitých akcí: proběhla obsáhlá retrospektiva Emila Filly, uspořádaná k jeho padesátinám, výstava Poezie 1932, na níž kromě Filly vystavovali i Štyrský, Toyen, Janoušek, Makovský Muzika a Wachsman, a vyšel druhý ročník Erotické revue, vydávané Jindřichem Štyrským, jenž přinesl několik příspěvků od Emila Filly. Úvodní proslov Vítězslava Nezvala k výstavě Poezie 1932 vyzněl jasně: nová orientace českého umění bude směřována k surrealismu. Filla, jehož jméno bylo vždy spojováno s kubismem, se tak ocitl ve stejném postavení jako Pablo Picasso, jehož tvorbu si představitelé pařížských surrealismů od konce dvacátých let přisvojili a považovali jej za svého bezprostředního předchůdce. Surrealismus jednak v počátečních letech 1932–1935 přispěl k uvolnění Fillova tvarosloví, jednak mu v letech 1936–1939 otevřel cestu k antické mytologii a zvířecím zápasům. Filla si jako jeden z hlavních představitelů SVU Mánes uvědomoval, že spolek nesmí zatuhnout ve vyježděných kolejích a že je třeba se otevřít novým podnětům, jež nacházel v surrealismu, s nímž se sám souběžně ve stejných letech vyrovnával. SVU Mánes následně poskytl organizační základnu Surrealistické skupině v ČSR. Shodné názorové postoje měli Filla a Skupina surrealistů k aktuálnímu politickému vývoji v letech 1936–1939, jehož dramatický průběh znamenal proměnu uměleckého výrazu a podstatně ovlivnil i volbu motivů. Fillův biomorfní kubismus se dostal do zřetelných expresivních poloh, jejichž rozvedení mu umožnila antická mytologie. Rok 1939 znamenal poslední mez umělecké svobody. Na jaře Skupina surrealistů odchází do ilegality a nesmí se zúčastnit veřejného života, na podzim je Filla zatčen a uvězněn. Nečekaně se tak uzavřel jeden úsek vývoje moderního českého umění.

Kurátorem výstavy je Karel Srp.

 

František Kupka a umělecká skupina v Puteaux

9. 9. 2017 – 9. 1. 2018

Tento výstavní a publikační projekt představuje, vůbec poprvé v České republice, uměleckou skupinu, respektive volné uskupení umělců, kteří se postupně usazovali na pařížském předměstí Puteaux a významně zasáhli do vývoje moderního umění vytvořením jakési druhé, nepicassovsko-braqueovké cesty, dávající velký význam barvě a zákonitostem vycházejícím z univerzálních principů přítomných v přírodě a univerzu vůbec.

 

Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskuzemi a společnými setkáváními, spadají k roku 1911 do ateliéru J. Villona, kde se scházeli A. Gleizes, F. Picabia, La Fresnaye, F. Léger, J. Metzinger, F. Kupka a též básník G. Apollinaire ad. Ke směru se přidali i M. a R. Duchampovi, D. Rivera aj. Jednotliví autoři nebyli nijak dogmaticky závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění: orfismus (R. Delaunay), futurismus a kubofuturismus (D. Burljuk), rajonismus (M. Larionov); řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section ďOr (Zlatý řez) – s nimi vystavoval nakonec i František Kupka, ačkoliv není uveden na oficiálním plakátu k výstavě.

 

Připravovaná výstava, jejíž autorkou je Brigitte Leal (conservateur du patrimoine, Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou), skvělá znalkyně umění rané moderny, která mj. připravila zásadní výstavu věnovanou celoživotnímu dílu George Braqua v Grand Palais v roce 2014, představí naznačený myšlenkový pohyb a usilovné hledání možných cest, jakož i jejich obhajobu před světem i před ostatními umělci, jakož i vzájemné se posilování a ujišťování o nastoupené cestě. Právě pro Kupku, o generaci starším než byli ostatní sousedé z Puteaux, byla tato komunita naprosto zásadní ve smyslu impulzu nenechat se nijak svazovat konvencemi a soustředit se zcela na práci na svém výtvarném vyjádření.

 

Výstava představí asi 30 děl od autorů jako Marcel Duchamp, Albert Gleizes, Franz Léger, Joan Metzinger, František Kupka a dalších, Raymond Duchamp-Villon aj., práce budou zapůjčeny jak z Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, tak ze soukromých sbírek

 



Hlavní navigace: