HISTORIE VÝSTAV:

2012 2011  2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

Historie výstav 2010

Foto:Oto Palán

Josef Svoboda – Robert Wilson

Srovnávací výstava prací scénografických velikánů.

14. listopadu 2010 - 6. února 2011

Prof. Josef Svoboda (10. 5. 1920–8. 4. 2002), a Robert Wilson (4. 10. 1941) jsou ve své scénografické tvorbě zásadně jiní než ostatní. Vydělují se především důsledným chápáním světla jako hmoty, která vyplňuje prostor vymezený hmotnými prvky scénografie.

Naplňují tak mimoděk i význam tohoto pojmu. Ostatně byl to právě Josef Svoboda, který pojmenování scénografie důsledně a v mezinárodním kontextu prosazoval jako jediné vhodný pro zachycení výtvarného spojení základního divadelního prostoru, jeho hmotných a kinetických prvků a dynamických součástí tj. světla a pohybu herce v dané režijní koncepci do výsledného tvaru, který má ve své proměnlivosti schopnost sdělit svými specifickými prostředky téma inscenace.

Svoboda a Wilson tedy vnímají světelný proud, nebo vyzařování jako svého druhu hmotu, lépe řečeno jako skupenství hmoty. Myslím, že je v této souvislosti možné použít jakousi paralelu mezi skupenstvími vody. Na jedné straně led (hmota) a na druhé pára. Lze tedy odvodit, že světlo chápou jako éterické skupenství hmotných prvků scénografie, její barevnosti povrchů atd. Aby se světlo, světelný proud stal na jevišti viditelným musí najít (nasvítit) v prostoru nějaké prvky. Všudypřítomné mikročástečky, které to umožňují nazýváme prach. Ano víření prachu v prostoru jeviště je fyzikální podstatou světelných kouzel obou Mistrů.

Způsoby využití objevu světla-hmoty se Svoboda s Wilsonem liší. Tématem výstavy Lights Up The Lights v Museu Kampa je předvést tři nejdůležitější a nejinovativnější principy použití světla, charakteristické pro každého z obou umělců.

Ladislav Novák

Pochybovali jsme, nenáviděli a zoufali

1. října - 5. prosince

Ladislav Novák ve sbírkách Musea Kampa Sbírka Jana a Medy Mládkových obsahuje přes stovku Novákových prací. Je velmi kvalitní a zároveň pozoruhodná i tím, že nebyla dosud publikovaná. Jen se její velká část představila před několika lety v tehdy nově zrekonstruovaných prostorách zámeckého pivovaru u příležitosti festivalu Smetanovy Litomyšle. Šlo o reprezentativní výběr z kolekce, která obsahuje hlavně tvorbu z autorova vývojově nejzásadnějšího období, totiž od počátku šedesátých do konce sedmdesátých let s určitými časovými přesahy. Tehdy autor objevoval a tvůrčím způsobem rozvíjel své vlastní metody. Setkáme se tu s typickými ukázkami action painting, kdy Novák lil průmyslové laky například na stránky vytržené z časopisů nebo na staré notové záznamy. Malbu tak kombinoval s přirozeným rytmem textů či hudby.

Působivé jsou dekoláže z první poloviny šedesátých let, v nichž například na reprodukcích či v časopisech tištěných fotografiích portrétované „oslepil“ (vyškrábal jim oči), což okamžitě výrazně změnilo původní sdělení. Ze stejného období pocházejí topologické kresby, které vznikaly takřka jedním tahem pera a spojovaly úspornost výrazu s neustále rozvíjenou fantazií. Autor si v nich pohrával s písmovými a slovními znaky i jejich proměnlivými významy. Princip minimalistického myšlení se tak prolínal se surrealistickým automatismem. Zvláštní kapitolu tvoří tzv. fumáže, ve kterých kreslil kouřem svíčky Tím se vřadil do řady českých i evropských umělců, užívajících ve své tvorbě stopy ohně.

Největší soubor tvoří froasáže z dlouhého období od šedesátých až do devadesátých let, ve kterých autor uplatnil svou nevyčerpatelnou představivost. Tuto zásadní techniku kombinoval s dalšími postupy, například s alchymáží a koláží. Propojuje se v nich realita s podivnými vizemi, což je pro Nováka velmi příznačné. Navazuje tak na několik vln českého či středoevropského symbolismu, který často nese znaky bizarnosti v přesazích mezi snovými a pohádkovými příběhy. Jistě je tu znát návaznost na Alfreda Kubina, Hanuše Schwaigera, Jaroslava Panušku či Josefa Váchala a v literatuře na Franze Kafku nebo Jakuba Demla, ať už byla vědomá či podvědomá. Můžeme jít dál do historie, nabízí se souvislost s alchymistickými dílnami pražského rudolfínského dvora i s císařovými podivuhodnými sbírkami. Každopádně se ve froasážích prosazuje vyhraněný smysl pro absurditu, který byl tak příznačný i pro některé literární a výtvarné proudy padesátých a šedesátých let (skupina Šmidrů, Křižovnická škola, Ladislav Fuks, ...). Froasáže se nesporně vztahují i k tématu sexuality, vztahů mezi lidmi, k osamění, touze, ... Příběhy jsou často vsazené do nečekaných souvislostí i do překvapivého prostředí, které je posouvá do jiných rovin. Novák někdy spojuje (s použitím reprodukcí) své vlastní vize s představami dalších umělců, takže se jejich účinky vzájemně podporují. Výraz se tak značně obohacuje a rozšiřuje. Přínos spočívá v prolínání významů, ve vytváření kontrastů i v souznění představ a snů z rozdílných časů a míst.

Ladislav Novák je hlavně svými ranými experimenty zastoupen ve Sbírce Jiřího a Běly Kolářových, kterou Jiří Kolář krátce před svou smrtí věnoval Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových. Oba umělci si totiž hlavně na konci padesátých a počátkem šedesátých let své práce vyměňovali a pravidelně se informovali o svých objevech. Jiří Kolář dokonce v jednom z dopisů s lehkou ironií napsal“ „Posílám Ti svá nová blbnutí...“. Novák tedy tímto způsobem získal řadu raných Kolářových děl.

Kolekce Novákovy tvorby, kterou vlastní Museum Kampa, pochází tedy ze dvou zdrojů. Jednak ze sbírky Jana a Medy Mládkových a jednak z Kolářova daru Museu Kampa. Tím se výrazně rozšiřuje její výrazové spektrum a její zveřejnění se zřejmě pro mnohé příznivce umělcova díla stane nemalým překvapením.

Jiří Machalický

sozansky

Jiří Sozanský: Skelety

Skelety v Museu Kampa se stane místem, kde se setkají a konfrontují artefakty, které vznikaly v naprosto odlišné politické realitě. Část vystavených děl autor vytvořil během 70. a 80. 20. století v reakci na vládnoucí komunistický režim. Součástí  Skeletů je také tvorba z posledních pěti let. Autor koncepce výstavy David Vávra, představí Jiřího Sozanského v rozmanitých polohách jeho uměleckého vyjádření se. Návštěvník bude mít možnost shlédnout Sozanského objekty, kresby, grafiky nebo fotokoláže.

10. června - 26. září 2010



Hlavní navigace: